Průvodce
Nasridský sál: proč barcelonské tablao vypadá jako Alhambra
Styl, který stojí za oblouky, a proč byl zvolen pro flamenkový dům v katalánské ulici.
Termíny najdete na GetYourGuide ↗Co nasridský styl označuje
| Prvek | Co to je |
|---|---|
| Nasridská dynastie | Poslední muslimská dynastie vládnoucí na Pyrenejském poloostrově, se sídlem v Granadě |
| Alhambra | Jejich palácový komplex v Granadě, podle něhož je styl pojmenován |
| Muqarnas / vyřezávaný štuk | Voštinovitá dekorace z vyřezávané omítky |
| Geometrický obklad (blízký azulejo) | Vzory hvězd a mnohoúhelníků typické pro tento styl |
Co znamená „nasridský styl
Nasridovci byli poslední muslimskou dynastií, která vládla jakékoli části Pyrenejského poloostrova; sídlili v Granadě až do roku 1492. Jejich charakteristickým architektonickým odkazem je palácový komplex Alhambra — vyřezávaný štuk, geometrický obklad a podkovovité oblouky, navržené pro efekt zblízka, nikoli z dálky. Je to styl, který má být čten pomalu, z bezprostřední blízkosti, nikoli obdivován z druhého konce nádvoří — což je mimo jiné důvod, proč se dá poměrně dobře přenést do interiéru místnosti namísto otevřeného palácového komplexu. Slovo „nasridský" samo pochází z Banú Nasr, arabského názvu dynastie, a tento styl bývá šířeji označován také jako maurská nebo andaluská architektura, ačkoli „nasridský" se vztahuje konkrétně k této poslední a nejvytříbenější fázi, nikoli k dřívějším stavbám z období Umajjovců jižněji v Córdobě.
Proč si ho barcelonské tablao vypůjčilo
Flamenco samo má hluboké kořeny v Andalusii a kolem třicátého výročí tablaa v roce 1990 byl sál výrazně převyzdoben v tomto nasridském stylu — jako záměrná vizuální spojnice mezi prostorem a uměleckou formou, která se v něm provozuje, nikoli jako generická „španělská" dekorativní volba. Mnohá flamenková scéna po celém Španělsku se opírá o ploché, generické andaluské znaky — kované železo, keramický obklad, světelné řetězy — aniž by se zavázala ke konkrétní architektonické tradici tak, jak to činí tento sál. Muqarnas — voštinovitá stalaktitová klenba spojovaná s tímto stylem — je jednou z technicky nejnáročnějších forem islámské architektonické dekorace k reprodukci, protože se spoléhá na opakující se trojrozměrné geometrické prvky, nikoli na plochý opakující se vzor, který lze jednoduše namalovat šablonou nebo obložit.
Vyřezávaná omítka, ne malba
Dekorativní povrchy odkazují na vyřezávaný štuk spíše než na plochou nástěnnou malbu — stejný vrstvený, trojrozměrný reliéf, díky němuž interiéry samotné Alhambry působí z dálky jako textura, nikoli jako vzor. Tento rozdíl je důležitější, než se může zdát: namalovaný vzor vypadá stejně v každém světle, zatímco vyřezávaný reliéf zachycuje stín různě podle toho, kde v místnosti světlo stojí, což mění vzhled stěn během večera, jak se osvětlení pro samotné představení proměňuje. Skutečná restaurátorská práce v nasridské tradici, jakou tablao připisuje, aniž by jmenovalo konkrétní osoby, obvykle zahrnuje štukatéry a obkladače speciálně vyškolené v technikách, které se dosud používají při údržbě samotné Alhambry, památky UNESCO, jejíž vlastní konzervace je nepřetržitě financovaným specializovaným řemeslem, nikoli jednorázovým dekoratérským zásahem.
Kdo ji provedl
Historie samotného tablaa připisuje zásluhy restaurátorům vyškoleným v granadské restaurátorské tradici — stejné disciplíně, která udržuje samotnou Alhambru — aniž by na vlastním webu tablaa veřejně jmenovalo konkrétní osoby. To je významný doklad i bez jmenovaných osob: granadská restaurátorská škola je specifické, uznávané řemeslo, nikoli obecné tvrzení dekoratéra, že se „inspiroval" maurskou architekturou v abstraktní rovině. Modré a zlaté akcenty v nasridském obkladu běžně odrážejí geometrii hvězd a mnohoúhelníků, kterou najdeme v interiérech samotné Alhambry — vizuální jazyk postavený na opakujících se osmicípých hvězdách a vzájemně se prolínajících mnohoúhelnících namísto figurativních motivů, v souladu s širší tradicí islámského architektonického ornamentu vyhýbajícího se zobrazování postav v náboženských či dvorských prostředích.
Pokoj stvořený k tomu, abyste si ho prohlédli zblízka
Protože v tablao sedí hosté těsně kolem nízkého pódia, a ne v divadelním odstupu, vyřezávané detaily na stěnách jsou něčím, u čeho sedíte celý večer – ne kulisou zahlédnutou z balkonového sedadla. Přijďte o něco dříve, pokud to vaše místo dovolí, a vyplatí se skutečně si všímat oblouků a obkladaček kolem svého stolku, nejen pódia – místnost samotná je součástí toho, co jste si rezervovali, ne jen kulisou pro představení. Nic z toho není výhradně barcelonské – nasrovsky ovlivněná výzdoba se objevuje v restauracích, hotelech a kulturních prostorách po celém Španělsku i za jeho hranicemi – ale její spojení konkrétně s flamenkovým tablaem, a ne s obyčejným tapas barem nebo hotelovým foyer, vytváří přímější linii mezi designem místnosti a uměleckou formou, která se v ní předvádí.
Andalusie a Katalánsko, bok po boku
Výsledkem je místnost, která je v katalánské metropoli viditelně andaluská — připomínka toho, že flamenco samo dorazilo do Barcelony dávno předtím, než tato konkrétní místnost, přinesené generacemi andaluské migrace do města během dvacátého století. Vidět tuto historii zabudovanou do zdí, a ne jen předváděnou na jevišti, je pravděpodobně to neobvyklejší, co tento konkrétní tablao nabízí ve srovnání s flamenco show inscenovanou v generickém společenském sále nebo hotelovém plese. Ať už návštěvník přichází s jakoukoli znalostí této historie, místnost sama je postavena tak, aby ji vizuálně sdělovala — oblouky a obklady odvádějí skutečnou práci, místo aby jen stály jako generická „španělská" atmosféra pro publikum, které se možná nebude dívat pozorně.